Kovář

Stál kovář ve své kovárně.

Jen papír a tužka. 

Myšlenky.

Bil do nich těžkou palicí.

Až létaly jiskry zářící

A vzplály na temné obloze.

Lodivodům pro život svítily

Oblohou svitem žíhaly.

Jak uhlíky v jeho věčné výhni.

Na nádech měchu čekaly.

I nadech se kovář a mocně bil.

Nadech se stokrát. A svůj měch.

Na okraj výhně položil.

Studěly krůpěje na zádech.

Když do výhně vzduchu zase vnes.

Pak uhlíky rudě zažhnuly.

Těžce vzdech.

To uchopil znovu své kladivo

A dál tepal verše pro život.