Pod lebkou koně

Škrábou tiše

Myší kosti v trávě
v prstech praskají
jako kusy křídy
Pod patami
měkká hlína dýchá
a pod ní
už někdo spí

Na dně studny
čeká lebka koně
Její dech
je hebký jako mech
A když se dotkneš jejího čela
ucítíš šlachy světa
a v nich
chlad deště

Ticho není prázdno
je to jen hlas
který už nemá jazyk
Pod lebkou koně
spí svět
který vídáme v horečkách
A z každé vteřiny
teče sůl

Na louce zvoní
zuby hlodavců
v dlaních se láme
váha jejich běhu
Když zavřeš oči
uslyšíš křupnout
myší lebku
pod tíhou země

Cítíš to?
Věci, co už nejsou
mají ten nejměkčí dotek
Pohlazení kostí
v kapse kabátu
prastará píseň
v bezsrstém krku koně

Ticho není smrt
je to jen stín písně
Pod lebkou koně
hoří kamenné pole
a na něm ležím
naslouchám myším
jak mě zvou k sobě