Bez názvu.

Ach, tolik vzteku,

tolik nenávisti…

 

Znavený ďábel s orvanými křídly

zděšen se brodí řekou mrtvých těl,

unaven dřinou, znaven zlými činy

ví, že mu spánek znovu uletěl.

 

Rej v lidských hlavách, rámus, kolotoče,

vztek střídá vinu, zuřivost a strach

a jazyk líže všechnu světa špínu.

Ach, kdo je oběť a kdo je vlastně vrah.

 

Rozrytá země,

koho budeš hostit -

nemá kdo orat,

není, kdo by sil.

Stmívá se a je teprv ráno.

Stmívá se – věk se utopil.

 

Stesk bloudí zemí, tma je jeho pláštěm,

ticho jak v hrobě, relaxuje zášť.

Tuhletu chvíli budem nosit v sobě

Tkáme si sukno – sukno na rubáš.