Ze stromů
pršelo nahoru
déšť plakal do kořenů
řeka se vodotryskem stala
snad zoufalstvím nad časem prokletým
stádo knih loukou šlo
jak žalný stín
v probdělých snech
a chrliče v nebi
řvaly úzkostně po slovech
stránky popsané jak alchymie um
v jedové skrýši zhrzených andělů
v liány vpleten jak v opium
neklid toulavý ve vteřině moci
uvadlých květin jak mrtvý klín
vidin nehmotných
když skončil pochod zbytečných knih
v hrůzách procitnutí
jež spánek zasadil jak zpívající šíp
v zamklých obličejích
narkotické vůně
zvony ve svém lomozu
vypustily mozky z lidských hlav
potkávali rakve
tak náhle
vnímám u sebe jak důležité je mít náladu na slova a ta tvá mě dnes dosycují, vejdou se ...jsem za to vděčná
05.06.2025 09:45:48 | nehledaná
Tohle je velmi zajímavé a originální. Tenhle styl se mi líbí....ST**
04.06.2025 18:37:58 | Pablo Kral
ST a ode dneška naslouchám křehotání havranů
s nadějí, že stejně skvostnou havraní Múzu "dostanu":-))*
04.06.2025 18:19:29 | cappuccinogirl
Tak to je faaajn, jsou to velký řvouni, už se těším na tvou inspiraci ;-))
Děkujů :-)
05.06.2025 09:03:13 | Rafinka
A přesto, v té mdlé apokalypse tónů,
zpíval jeden verš – potichu
o růži, co se nerozpadla.
Jen tiše na dech čeká.
Nádherné díky :)
03.06.2025 18:35:43 | mara539
To je tak krásně napsané, Rafinko, Tvoje stádo knih vidím úplně před sebou a ta řeka by se klidně mohla jmenovat Poetika.. jsem v úplně jiném světě a moc Ti za to děkuji! :)
03.06.2025 17:46:48 | monarcha stěhovavý
Jen jsem nechala malinko pohrát představivost... a bude hůř ;-))
Děkuju moc. Mám radost veliků ;-)
03.06.2025 17:48:17 | Rafinka