Anotace: Jen tak, co mne napadalo při křehotání mezi havrany... ;-)
Ze stromů
pršelo nahoru
déšť plakal do kořenů
řeka se vodotryskem stala
snad zoufalstvím nad časem prokletým
stádo knih loukou šlo
jak žalný stín
v probdělých snech
a chrliče v nebi
řvaly úzkostně po slovech
stránky popsané jak alchymie um
v jedové skrýši zhrzených andělů
v liány vpleten jak v opium
neklid toulavý ve vteřině moci
uvadlých květin jak mrtvý klín
vidin nehmotných
když skončil pochod zbytečných knih
v hrůzách procitnutí
jež spánek zasadil jak zpívající šíp
v zamklých obličejích
narkotické vůně
zvony ve svém lomozu
vypustily mozky z lidských hlav
potkávali rakve
tak náhle
05.06.2025 09:45:48 nehledaná
vnímám u sebe jak důležité je mít náladu na slova a ta tvá mě dnes dosycují, vejdou se ...jsem za to vděčná
04.06.2025 18:19:29 cappuccinogirl
ST a ode dneška naslouchám křehotání havranů
s nadějí, že stejně skvostnou havraní Múzu "dostanu":-))*
05.06.2025 09:03:13 Rafinka
Tak to je faaajn, jsou to velký řvouni, už se těším na tvou inspiraci ;-))
Děkujů :-)
03.06.2025 18:35:43 mara539
A přesto, v té mdlé apokalypse tónů,
zpíval jeden verš – potichu
o růži, co se nerozpadla.
Jen tiše na dech čeká.
Nádherné díky :)
03.06.2025 17:46:48 monarcha stěhovavý
To je tak krásně napsané, Rafinko, Tvoje stádo knih vidím úplně před sebou a ta řeka by se klidně mohla jmenovat Poetika.. jsem v úplně jiném světě a moc Ti za to děkuji! :)
03.06.2025 17:48:17 Rafinka
Jen jsem nechala malinko pohrát představivost... a bude hůř ;-))
Děkuju moc. Mám radost veliků ;-)