Když máš strach
zavři branku,
ukaž mu záda –
ne… nebo naopak:
postav se celému tomu stínu
a zeptej se ho:
„Proč jsi mě navštívil?
Čeho se mám bát?
O své blízké?
O nemoc, se kterou už bojuji?
O svou duši či srdce?
Že mi všechno sebereš?
Že mi vezmeš i poslední naději?“
Pak mu odpověz:
„Své blízké miluji,
znám je – a jsme semknutí.
Nemocí už bojuji – a vyhrávám.
Má duše je jen má,
znám ji do posledního semínka.
A srdce?
To už se tisíckrát rozpadlo…
ale pokaždé znovu vzlétlo,
jak Fénix z popela.
O hodně věcí jsem přišla,
ale to nejdůležitější mi zůstalo.
A naděje?
Ta mi zůstane vždy –
protože jsem to já.“
NěStínů není třeba se bát – jsou to jen části nás, které potřebují světlo.
Někdy zůstáváme ve vztahu, i když víme, že v něm není dobře.
Ne proto, že bychom neviděli pravdu,
ale protože strach má silný hlas.
Trvá to, než v sobě najdeme odvahu odejít z místa,
kde už dávno být nemáme.
Ale když ten krok uděláme, začíná nový dech.
A světlo najde cestu.
09.06.2025 20:04:26 | Červenovlaska
tohle je důležité poselství pro mnohé!
úžasně jsi to sem dala :)**
09.06.2025 13:44:05 | šuměnka
Ten stín,
co na dveře tvého nitra by zaklepal
by po té odpovědi zbled
a bledl dál...a dál
až minulostí by se stal:-)
Skvělá jseš*
06.06.2025 23:15:38 | cappuccinogirl
Tvé slovo je
jak balzám pro mou duši,
mé díky řeknou vše —
děkuju za ty verše,
co vždycky zahřejí mě.
08.06.2025 16:49:29 | Červenovlaska
Silné, povzbudivé a plné sebavedomia! Úžasné slová, ktoré dajú človeku silu čeliť akémukoľvek strachu! Perfektné!
06.06.2025 17:40:00 | IronDodo
Děkuji, objevil jsem novou básnířku! Opravdu moc krásné. Člověk často mluví sám k sobě. Znám to.
05.06.2025 18:06:06 | Vaska49