Sametové ticho
mušelín rozechvělý
a v záclonách nejistot
vánek naděje
nebem se klenoucí
modrá věčnost
…
Ochutnávám tmu času
hltavě se toulám
zastřeným obdivem
od temných hlubin
až po prach z hvězd
nesu si rosu
v náruči věrnosti
a žízním
po slově básníka
Mě si získal mušelín chvějící se
Už pouhý jeho myšlenkový konstrukt Ach předSTava…
10.06.2025 09:03:41 | kudlankaW
Moc pěkná, Rafinko.
Dobrou básničku nedělá spousta klišoidních frazí hrajících na city čtenáře, ale pár citlivých originalních slov;-)
09.06.2025 21:33:10 | Ž.l.u.ť.á.k.
Má voda není živá jako ta Kristova. Do srdce vložil mi báseň, abych ji objevil, a od té doby hledám slova na svých cestách, která jednou ožijí a osvobodí můj tichý pláč.
Znám Tvou žízeň, dítě mé, od času k bezčasí Tě provázím, do holoubka se proměním, když Tě míjím, nad Tvou hlavou přelétám v jemném Tvém snění.
Nejsi nikdy ztracená, dcero má, příroda je mým dočasným objetím. A až jednou Tvá svíce dohoří, do svého světla jako do královského roucha Tě zahalím.
PS: Absolutně nevím, proč jsem to napsal. Ale prostě mne to napadlo po přečtení Tvé básně. A velmi silně cítím, že je to vzkaz pro Tebe.
07.06.2025 22:26:58 | malé srdce - Z.V.
ST protože má žízeň po poezii je tebou teď ukojena
a tak obdiv nezastírám - užívám si tě a zírám:-)*
07.06.2025 19:33:10 | cappuccinogirl
jen tichounce cinknu, že se mi to moc líbí, milá Rafinko a že se Ti to vážně moc povedlo.. krásně lehoučké
07.06.2025 19:29:36 | monarcha stěhovavý