Stále jen to jedno marné přání
vrací se ve svých proměnách
klidu mysli vytrvale brání
a náhle mizí v tichých ozvěnách.
Když pak zrak k nebi zvedám
prosím, ať mraky se zastaví
věčnost vím, že budu čekat
snům mým propadla lhůta dodací.
Klavíry, opery, zvony kostelní
a také ráno zpěv všech ptáků
ať nota je tou poslední
ani tón z příboje u opuštěného majáku.
Marnost tak předvádí svou krásu
žádné sny a tajná přání
otevřena pro ni je má náruč
k marným snům obdařena nadáním.
mohou se zastavit, když budeš chtít
však posléze tě jejich statika - dokáže unavit :)**
08.06.2025 17:16:36 | šuměnka
Mraky nechám plynout. A dál? Chtít nebo nechtít… K žití nejsem teď kompetentní :-)
10.06.2025 10:25:28 | karolinakarol