NAD STŘECHOU MĚSTA...
NAD STŘECHOU MĚSTA...
Nahá i ukrytá do jeho košile
stála v tom jitru nad střechou města.
Díval se zpod víček. Nedýchal. Zešílel.
Končil se starý svět... Začala cesta.
Nad střechou města kouř ze dvou cigaret,
na nebi nad nimi dva bílí ptáci
letěli k obzoru, kde končil starý svět,
co dávno zapomněl, jí se teď vrací.
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Škoda, že nenosim košile :-)
, ale jinak pěkné verše
, které mi oživily vzpomínky
na podobné zážitky
10.06.2025 20:31:20 | Jiří I.Zahradník
Můžeš si tam dosadit pánský triko, který má jako minišaty:)
Děkuju a pěkný večer!
10.06.2025 20:33:37 | vrbák
Ta košile má přece jenom lepší efekt
těch polorozepnutých knoflíčků
(zcela z uměleckýho pohledu)
Pěkný večer
10.06.2025 20:46:28 | Jiří I.Zahradník
Je krásná, skoro dává křídla, volnost, prostě svobodná. Co ví jak smazat harddisk. Připomněla mi tak vzácnou atmosféru okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že ho nechce pustit a přeje si ať trvá. Cosi jako droga do dnešního zasekaného světa.
10.06.2025 16:37:43 | Vivien
Vivien, děkuju....
...ano, je to o chvíli, kdy jsem si přál, ať trvá a nekončí...
10.06.2025 16:43:24 | vrbák
