Tíživá

Obléknout záři luny vyrazit do přírody
napnout struny
let.. ke hvězdám
teď

Zase utéct uletět za tmy před vším
a všemi
na louku kde ještě jednou jsem
sama jen....
kopretiny spolecnicemi
brečím
tížive
brečím
ke trochu svobodě
chvíli úplně sama
za svitu luny
děsím se samoty
už se mi nechce do tmy

Samota je taky tma
tma věci halí
tma je děsivá ale teď chci být s ní sama

Ve dne čas žádný není
prosím kde je k mání
samota
na chvíli
ať dlouho není
ale jen tu chvíli
co chtít budu chtít
abych nabrala sil

Dítě je krásný díl a manžel úžasný i zvířata čas plní
vždycky sem se ho přála mít čas
naplněný
jenže na mě už čas není
tak chvíli truchlení
v básní
utíkám
do představ
uteču pryč na chvíli do louky s vysokou trávou a kopretiny budou
společnicemi

Ne nechci se
toulat sama
za humnama

Manžel si vzal synka do obýváku
jsem tu se psy mloky a samotou
vypla sem rádio nepomáhá to
.... jdu na zahradu.

Cvrkají cvrčci
sedím a poslouchám
samoty se nadýchám

Hlasy manžela a synka sem ještě doléhajíci
a tak du dál
nádhera noci zahrady voní
a klid není
hlava třeští bolí

Sedla sem si na lavičku na zahradě
nevidím lunu ani hvězdy
ale klid je tu
nádherný

Už vidím hvězdy
Letí letadlo určitě mimozemštani na mě blikají
je jich plná loď
V představách je krásně
ten list se pohnul divně
možná zvíře
běhají nám tu kuny
prý lidí napadají co je pravda to nevím

Jdu domů
strach mít nechci

Doma už je to hezčí
Dítě je stejně nejlepší
a nebýt sám

Nocí se toulat sama
být mladá naivní a blbá
to sem byla
a taky se bála sama
je špatně být sama a v jiným městě
ale bylo to krásné a jiné než u nás...
tady...

Srnky v divoženkách mají strach
já byla jiná
srnka plachá a divoženka divoká
já byla jiná....
smutná a osamělá a špatný lidí potkávala.....

A manžel a naše dítě je nejlepší dar na světě
mi tři v jedné básni
životní