Motýl
Motýl
Sedl si motýl
na okno koupelny.
Já dávala pozor,
aby nevlezl do vany.
Díval se do prostoru.
Ten milý hrdina
dal oporu.
Snila jsem s ním,
že přivítat ho mohu.
Krásné ráno,
vítej ty paleto vesmíru.
Jen leť tam nahoru
a vyprávěj o výškách,
co básníci vidí jen z povzdechů.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Četla si teď pro sebe více tvých básní a zjistila, že se mi vždycky nejvíce líbí ta tvoje myšlenka - povzdech na konci každé z nich. Snad se dočkám a uvidím tě je deklamovat, na to se i těším... :o)
15.06.2025 10:29:52 | Philogyny1
Něžné jako křídla toho motýla… V každém verši je tichý obdiv k drobnému zázraku všedního dne. Moc krásně jsi spojila obyčejný okamžik s dotekem nekonečna – a ta poslední sloka je jak pohlazení duše. Děkuju za ten pohled z okna až k nebi.
14.06.2025 20:18:36 | Červenovlaska
