Na stole klíčí zuby
Už jsem zapomněla
co jsem jedla
ale vím, že to bylo včera
- chvíli předtím
než mi oči spadly do květináče
a začaly růst
Z pravého oka se vytáhl prst
z levého jen stéblo trávy
ale vyprávělo mi
o mém dětství
Ve vaně se koupe hlas mé matky
Pění jako mýdlo
ale voní po rzi
a každou noc mi šeptá před spaním:
„Nezapomeň dýchat“
V lednici mám zemský povrch
a v každé přihrádce
jiné roční období
Už týden jím jen zimu
protože v ostatních
slyším myši
jak ohlodávají mé jméno
V umyvadle roste stehenní kloub
Pouštím na něj vodu
a on se směje jako dítě
které dostalo hračku
A když otevřu dveře
čeká tam králík z kamene
s lidskou pusou
Mlčí
Ale vím, že si mě pamatuje
z doby, kdy jsem ještě byla domem
a někdo ve mně bydlel
Králík se mi zdá stěžejní. Maminka bydlela ve škole v Tiché, děda byl učitel. Škola naproti kostela. Byl dřevěný, bez jediného hřebíku. Měli doma králíky. No a ten jeden utíkal a vyhříval se pravidelně na schodku kostelíku...byla to maminčina nejmilejší vzpomínka. Kostelík vyhořel po zásahu blesku...
17.06.2025 20:42:04 | Philogyny1
jednou se dočista rozložím a budu, čím budou chtít, králík dům dech vylomený zub ...
17.06.2025 09:51:47 | lawenderr