Na šedivých šupinách holubích křídel

Na šedivých šupinách holubích křídel
hvízdá rezavý tón
jak když se struna láme v zakouřené ulici

Holubí oči jsou kapky pryskyřice
zaschlé na okenní římse
a ranní hodina
krájí vzduch ostrým nožem ticha

Prsty noci hmatají po jeho peří
a každý dotek vyvolává zvuk
- mastný
jako kadidlo vyteklé z dřevěných prstů

Kostěný jazyk se šklebí z otvoru kytary
dřevo se páře jako stará kůže roztrhnutá na rameni
a rezonuje bolestí
kterou pták nosí v hrudi

Vzduch se míchá s cínem a kyselým deštěm
a v té symfonii
křídla a struny jsou jedno
a prolínají se v neviditelné ráně
která se nikdy nezahojí