Stáňa

Zůstala jsi jen Ty stejná
přítomna sebou se mnou
a tak jiná než vsichni
a nejlepší až to bolí

Toulat se nocí potkávat stromy
a šíleně se smát všemu a držet se za ruku
a tancovat a být spolu v tichosti i v řeči
my dvě

Orokyně života tak svobodné co nikdo netuší
a spolu jistota klidu a dobrodružství
si tak jiná až Tě obdivuji
si jiná a já si Tě teď nejvíc přeji
sdílet bolesti a radosti
sdílet ctnosti necnosti
stíny a tajemství
a tak si tu brečím
a už všechno jinak je
ty stálice
urputná divoká
a tak stejná
si se nezměnila
že si mi do krve život vlila
a celý život zachránila

Má samotářko sdílná
u Tebe zase přespat bych chtěla má milá
a ani si na to nic nenapsala
asi se Tě bolí něco
co nemůžeš popsat