skica cirkusového stanu

Na poli stál stan,
v barvách ospalého ohně,
prsty mlhy mu hladily hřbet
a kruh hvězd se sesedl níž,
aby lépe viděl.

Vchod držel šátek
z vlasů první akrobatky,
která jednou spadla
a místo zranění
se jí rozkvetla záda do tvaru větru.
Pod nohama šustil led
a každý krok
zanechal notu z válce.

Klaun měl v očích zrcátka,
ale odrážela jen sny cizích.
Z kapsy mu vylezl zajíc
a místo skoku
začal předčítat básně
ve tvaru pohlednic
z míst, kam se cirkus nikdy nerozjel.

V rohu stála klec bez zvířete
a přesto se pohybovala
jako když někdo dýchá.

Na stropě šplhal provazochodec
po vlastním stínu,
který mu nepatřil.
Každý krok klepal na stěny ticha
a ticho odpovědělo
dechem maringotky
schované pod švestkovým nebem.

Venku přimrzl plakát
a jeho písmo se změnilo v sníh,
co padal jen na ty,
kdo si pamatovali jména všech medvědů.
Stan se ukláněl,
i když nikdo netleskal.
A pak se potichu zvedl
a odplul do kukuřičného šera