Devětadvacetiletá

Devětadvacetiletá

Stavím most
přes řeku mládí 
ke břehu dospělost
a vítr lásky po tváři hladí.

A dozrává jako víno, 
poslední pozdní sběr,
můj život jenž je kino 
s předraženým popcornem.

Prožívám léto života
v rozpuku něha a snad rozum
přijde, a ne potopa, 
snad slunce, ne monzun.

Píši pak na řádky 
co život okolo mi šeptá 
a zalévám zahrádky 
duše mé, ač leckdy mě deptá.

A ač mladou mám líc 
jak školácký jinoch, 
přec jsem už víc 
poznal planetu život. 

A vytěžil z něj zážitky 
namísto bitcoinů,
protože prožitky 
radši mám, ne korunu.


A tak překračuji most 
a ve větru, ve vzduchu  
cítím snad dospělost 
na těle, na duchu.