Mými vlasy
mi přejíždíš přes zápěstí
tak tiše
že se i kůže stydí dýchat
Na špičkách prstů
ti zasychá krev
ale netřeseš se
jen mi splétáš vlasy do copu
a proplétáš je
fialovou stuhou
Mezi námi stojí vánoční stromek
obrácený kořeny vzhůru
Na větvích visí klíče
šrouby
kosti myší
kávová zrna
ostružiny
a plátěné hřeby
A ze svíček kape vosk
na stůl
kde pojídáme
sami sebe
Dárky nerozbalujeme
jsou to jen prázdné krabice
A já se bojím do nich podívat
Stejně
jako se bojím tvých řas
když se sklánějí příliš blízko
k mé krční tepně