Hvozdík

Přístavní mola v duhových panenkách klesají

výš je i nebe s hrstmi motýlího šumu a saje modř

na verpánku kradmý pohled úředníka z předpeklí

saje letní pahorky a oprátka je spletená v kadeř

Pepř pálí a v záhonu výhonky karafiátů z pohřbených

jasany budí v léčce tvé rety uchystané k polibkům

a svit bříz čechrá v novu tvé řasy z domovních zvonků

přilétla i rajka a na vratech tanec smrti zvěstovala

Plodnice naší záhuby raší z hlín prostřených do pýru

čekaje zvonů žal střílíme na krásou obtěžkané orly

míjíme se vděkem k ratolestem vší vůle k nebesům

a tančíme jak kat píseň v mlhách bažin bledě píská

Noci dožít jen sen hmyzu v jantaru zakletém touží

nemeškat a spoušť karabin k promluvě zažehnout

vždyť kolemjdoucí smrtihlav se prázdnotou jen souží

trávy pod zříceným létem klidem nechat polehnout