Na dně starého kufru

Na dně starého kufru
se kroutí ptáci s křídy ze zlata
Oči mají vycpané čajem
a když složí křídla
ozve se cinknutí porcelánu

V mém pokoji visí provazy z jejich peří
stéká z nich inkoust
lehce se houpou
a voní po spáleném chlebu

Dotýkám se okna
a pod sklem roste houba
bytostně zřetelná
kulatá
a její klobouk je měkký
jako rybí břicho

Mé dlaně se plní deštěm
a v té šedé hladině
se míhají srnčí stíny

Každý jejich krok
je ozvěna jiného dne
Ze stěn vyrůstá modrá nit
a u stropu se pomalu otevírá květ
který roní mé slzy

A od chvíle
kdy mi kočka rozbila loutnu
je ten zvuk navždy tím
co mě budí z nočních můr