Nad postelí visí starý ovladač

V kostech se ti hromadí med
a pod kůží hučí tenké řečiště
Když spíš
ze zavřených očí ti vyrůstají
jemné bílé stonky

Nad postelí visí starý ovladač
Když stiskneš tlačítko
některé stěny zmizí
a ty vidíš
jak se kolem tebe skládá papírové město
Je křehké
okna domů jsou nerovnoměrně vystříhána
dětskými nůžkami

A po ulicích chodí lidé
s kabely pouličních lamp
propletenými
skrz hrudní dutinu
Někdy se zastaví uprostřed cesty
jindy si spolu
vyměňují světla

Včera jsi otevřel zásuvku
a na jejím dně byla křídou nakreslena
malá dvířka
Za nimi pršelo
Pomalu
Tiše

Pršelo tam už stovky let