Anorak.
Anorak.
S hlídači mraků
večeřel jsem vítr
ze dna dne vraku
nic sladšího, než bitter
z kabelky přesliček
Viktorka nabídla mi
kus dřívka z jesliček
co vyplul po tsunami
hospodský čas
už flambuje mi straku
co učila mě krást
knoflíky z annoraaqu
pod nímž vteřina milionů let
zaspala svoje zrození
ticho, jež nelze nekvílet
tak strohé, že i stroze zní
za ohbím cesty
čeká pes mojí touhy
čeká, když moh by vést ty
k nimž den je příliš dlouhý . . .
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
A ejhle, Slávku! Zrovna popíjím martini s krapet aperrolu a skrojkem citrónu. A ty přitečeš veršem bittru :-)
Tvé poezie jsem si opět užil, no, co ti budu povídat. Už ta hospodském čase flambovaná straka, titul básně, a efektní závěr díla.*
08.07.2025 23:23:00 | šerý
Milý kongeniální příteli, reportáž z tvého závěru dne mě opět nadnesla až k výšinám. Škoda slov. Rád jsem tě zase slyšel. Kéž je ti milo ve spádném čase léta. Díky.
09.07.2025 03:32:56 | Matahaja
Pěkná, kamaráde a bitter je taky nejsladší chuť jakou toleruji:-)
08.07.2025 18:05:46 | Ž.l.u.ť.á.k.
Nazdar Žluťáku, rád tě zase vidím. S tím bittrem jsi mi kápnul do noty. Ženský pupík s kapkou něčeho ostřejšího. Měj se a užij co třeba.
09.07.2025 03:40:20 | Matahaja
