KOUŘOVÁ CLONA

Kouřová clona a cigaretový dým
na klíně dívčina se rty jak lusk.
Hravě se dojímám, láska je šprým,
den se v noc obrátil, čas se smrsk.

Vůně řinoucí se z dívčina korzetu,
neblahého nádechu s příchutí kouře.
Hlas milý již nabývá síly falzetu,
mně líbé jsou doteky její jak bouře.

Lokál je již prázden, lidu prost,
už je v něm jen nevítaný host —
a dívka na jeho teplém klíně,
kde už vrní, tváří se tak líně.

Hlas večera se mění v řev noci,
když lokál jsme změnili v lože,
kde spojili jsme se jak dva mloci,
a vyměnili řeku za širé moře.

Znavená těla, upocená a vyuzená
jako dva vyhořelé knoty svíce.
Nálada ranního prozření, uhlazená —
oba víme, že se nespatříme více.