Suvenýr

Na stole verše
a závěs se hýbe.
Stejná slova
i život se klepe.

Trochu dálky
i vítr
emočně zraje.


Odcházím
a svázaná
dějem minulým
zasunuji židli.


Dýchám.
Víc nemusím.


Pro koho byl
ten neotřelý rým?

Vyhazuji ho otevřeným oknem.
Jsem sama sobě komikem.

Už nepište.

V očích strach
a podaná ruka od cizích.


Bulváre.
Kdo je v dnešní době mnich?


Neohlížej se.
I veš může se rozmnožit.


Jdi pryč.