Vlakmová

modrá záře nebes
nad kolejní rýhou
dnešní vlak
šepot oceli
kdesi v dálce mizí
ta bílá oblaka
kousky snů
plují nad loukami
zelená pláň
bodláky osudu
vítr v nich tančí foxtrot
nekonečné ocelové stuhy
nesou mě vstříc zítřku
šepotají o čase
co si kamsi utíká
každý překonaný pražec
je ozvěnou minulosti
každý kilometr
krokem k neznámu
k novým setkáním
co visí v možnostní mlze
zpoždění vlaku
prokletí moderní doby
hodiny se vlečou
minutová ručička se plíží
a v tom tichu
v tom prázdném prostoru
mezi stanicemi
úzkost hlodá
strach z promarněné šance
zmeškané synchronicity
jako když světlo blesku
projede temnotou
a ty stojíš
oslepen
s práznýma rukama
ta jedinečná příležitost
křehký motýl na dlani
rozevře křídla
a odletí
a už se nikdy nevrátí
protože život není jízdní řád
žádná garance
je to divoká řeka
plná peřejí a proudů
a někdy i ten nejrychlejší vlak
nestihne západ slunce
takže se dívej
dívej se pozorně
na každý mrak
na každý strom
na každou tvář
na každý dětský úsměv
vnímej ten okamžik
tu prchavou krásu
než se kolej ztratí v mlze
a vlak zmizí v nicotě
ať už dorazíš dřív
nebo s nekonečným zpožděním
hlavní je přeci cesta
to drkotání kol
ta touha
tao okamžiku
protože i v tom čekání
a v meškání
je schovaná pointa
život se neptá
jestli jsi připraven
prostě tě hodí do víru událostí
a tak buď bdělý
buď otevřený
vždyť další vlak
s jinou příležitostí
může už spěchat za okrajem
Dalího rozteklých hodin