Jen si tak jdu.

Jen si tak jdu, v kabátě rozevlátém
a nápěv života ve mně zraje.
Jen si tak jdu, po kraji rozesmátém
a písnička ve mně hraje a hraje.

Po stezkách prašných i z kamene,
krajinou sluneční i krajinou stínů.
Doma - kdo na mě si vzpomene,
pod křídly střech a baldachýnů.

Jen si tak jdu a zpívám si píseň života,
potkávám radost, též hrstmi ji sbírám.
Na noční obloze má hvězda se ligotá,
a dveře smutkům, lásko, neotvírám.