Na háček plotu jsem svoje srdce zavěsil,
nechal jsem tam jeho sílu, a z něj teplý tep,
v kolenou se prohnul, byť v jeden jediný dřep,
chtěl jsem další, on neladný mě ale vyděsil.
Sotva jsem popadl svůj zaražený dech,
běžel jsem ulicemi, po cestách a po zdech,
musel jsem zastavit, dýchat - můj vzdech
na konci cesty - jsem už cíle nedoběh.
Opustila mně veškerá síla,
nebo jen mladost vyprchala z těla,
vždyť zdálo se, že sil mám dost,
občas si i zaplavu pro radost,
a teď jako by ve mně síla vřela.
Opustila mně. Moje vitalita,
nebo jsem jen nit rozumu z mozku vytratil,
když bežel jsem o život svůj poslední běh,
na startovní čáru bych se nikdy navrátil,
už se jen tak nedostal tempem na druhý břeh.
Už nejsem mlád, jsem s rozumem.