AMBICE

Chtěl bys vznášet se ve větru, když nemáš křídla,
plavat ve vodě, když nemáš ruce, ni nohy,
chtěl bys být čertem, když nenarostly ti rohy,
absurdním sněhulákem ve vodě sněhem řídla.

Nabitý ambicí a touhami nedosáhnutelných hranic,
fantasiozními vizemi na hraně lidského chápání,
hledáním nevyšlapaných cest a na nich tápání,
pouštíš se provazů, okovy na rukou praskají jak nic.

Vymanil ses z pout jež tě tak dlouho svazovaly,
jak zamlžené pozadí filmu přes zbytečné brýle,
když vsadils prvně do očí čočky, a nové chvíle
užíval sis pohledy, byť dřív scény je zmenšovaly.

Obrazy se vrátily do tvého útlého zdravého mládí,
ostrostí ti připomněly dávno zapomenuté chvíle,
a tak se křídla ve větru nevytratila a v nabyté síle,
nevěříš zas tomu, že vítr tvé perutě už nepohladí.