Jsem temným stínem
za tvými zády,
když bojuješ se splínem
a nevíš si rady...
Jsem bílou lunou
uprostřed noci,
když jsi zas nulou
a chceš pomoci...
Jsem nožem v kredenci
po krvi toužící,
během tvé nemoci
do rakve běžící...
Jsem poslední spása,
co ti pomůže,
naději hlása,
krk ti podřeže...
... - Tvoje Smrtelnost!
dobrý..ale souhlasím s prvním komentem,mně by se taky víc líbila ta smrtelnost..ale pěkný:)
18.04.2007 10:38:00 | mosquito
jejda...ale já říkala, ať se neleknete:-D někdy mám fakt šílený nápady. Kdepak, horor poezie je taky docela mazec...mocky vám všem děkuji...
vaše
17.04.2007 22:13:00 | Nikytu
Tak už na mne přichází ta smrtka s kosou,
by mě kopla do zadku, svou kostnatou nohou bosou...
17.04.2007 13:52:00 | Bíša
nejsem prorok abych ti nepředpověděla, že tahle se bude líbit je opravdu dobrá a prostě jen tak dál
17.04.2007 13:23:00 | whiolet
Troška černého neuškodí. Nesmí se však přehánět. Možná by celá báseň vyzněla lépe, kdybys použila na konci - jsem tvá smrtelnost. Mě by to postrašilo určitě víc, než imaginární smrtka. Jinak ale povedená básnička.
17.04.2007 12:47:00 | J.Švihovský