zbloudila třpytka
v duhové kuličce
tříští se léto o hranu slova
ve stínu zítřka
tolik se ukrýt chce
jako střep do dlaně
zas a znova
barvy se rozpouští
prší
......A pršíííííííí.....šššššš.......šíííííí.......nějak vlhkostí zakulacují........ty kapky vláhy...je jich třeba...jako Tvých veršůůůůůů......jůůůůů......vešly.......a dobře udělaly....Ji./úsměv/
26.07.2025 17:12:47 | jitoush
Brzy tu slzičku,
co světlo tříští,
promítne příští
pohled na jedličku...
pak vykřičíš zas po kraji,
že kouzla kouzla střidají;-)
25.07.2025 13:49:40 | Ž.l.u.ť.á.k.
u tebe je to pokaždé jistota, jdu si "na poezii"
25.07.2025 11:28:29 | Vivien
Kéž by, Viv :) Děkuji pěkně, Tvá přítomnost zde mne velmi těší :))
26.07.2025 08:22:05 | narra peregrini
Ano.., miluji déšť, milá Narro :-)*
Moc i velmi pěkně napsáno ;-)*
24.07.2025 23:54:34 | Ondra
:)) dešťové kapičky dostaly nožičky, běhaly po plechu, dělaly neplechu :)) krásný den, Ondro
26.07.2025 08:20:49 | narra peregrini
Jako bych ten lom hrany léta už cítil. A tu už chladná Andula, se studenýma nohama. Ale stíhám si k tobě přijít...*
24.07.2025 23:40:56 | šerý
:)) to jsem ráda, že stíháš :) vždy vítán ... Já se byla ráno proběhnout po lesích a žádný chlad se nekonal :))
26.07.2025 08:19:43 | narra peregrini