Moje milá !

Včera jsem vás potkal v krámu,
měla jste bez příčiny zlost.
Nejdříve já ve vás viděl dámu,
teď vím, že byla to pitomost.
Nejspíše podlehl jsem klamu
a se mnou každý, jeden, host,
pak i hladový vlk krčí tlamu,
když najde ohlodanou kost.

Vím, někdo po včerejším flámu,
okolí své uvrhne v nemilost.
Marně si nad tím hlavu lámu:
vám, paní, chybí upřímnost.
Zuřivě prázdnou mlátit slámu,
jak lidé, co mají všeho dost,
tak, i hladový vlk, krčí tlamu,
když najde ohlodanou kost.

Věřte mi, nejde o žádnou fámu,
stalo se, však je to minulost,
jak hladový vlk, co krčí tlamu,
když najde ohlodanou kost.