VLČICE V PROMĚNÁCH

Přicházím se sluncem s jarní rovnodenností,
tiše krůček po krůčku, po chvíli pomalu ulehám,
tam někde v lužním lese pod vzrostlým stromem,
rozprostřu se v bílý koberec něžných sněženek.

Přestože se zkracují dny a prodlužují se noci
a stmívání trvá velmi dlouho, tak jako voda,
pak s klidem dopadnu z mraků na povrch,
rozlehlá s hloubkou, která má tajemství,
vyplním naše zarmoucená srdce štěstím.

Pak setkáme se, za úchvatné barevné proměny,
kdy je nejdelší noc a jsem odvrácena od slunce,
zcela křehce spočinu u tvých starobylých kořenů,
pokojně jako listy javoru vstřícně, tmavě červené.

Tu pojednou, v měsíčním svitu za chladné noci,
opět se navracím a vábená magickou hudbou,
fascinovaná tvou nekonečně pozitivní vibrací,
plachtím vzduchem, jako maličký zázrak krásy
a napříště se trvale proměním, pouze pro tebe.