Hrady z písku

 

Vím, že jsi mou součástí,

sic pryč už z té propasti,

navždy srdcem vyvolen,

v paměti mé uložen. 

 

Vymodlený, vysněný, 

se mnou pořád spojený. 

I když ty tam a já tady,

nestavím už z písku hrady.

 

Při pohledu na nebe,

vzpomenu si na tebe,

nikdy jsem tě neviděla,

duši tvou však uslyšela.

 

Chvilku ve mně vyrůstal,

leč v tomto světě nezůstal,

lásku mou máš neustále,

nechci říkat a tak dále.

 

Frází nikdy nebudeš,

snad mě pořád špehuješ,

stále se mnou, stále tady,

stav si prosím z písku hrady.