Ráno nás slnkom prebúdza,
s úsmevom zlatým lúčom.
V srdci nie je žiadna núdza,
otvoríme deň spoločným kľúčom.
Darca vystúpi na oblohu,
pre prácu, smiech, hru silu dáva.
Každý lúč sníma našu polohu,
viac a viac sily nám ostáva.
Jas z neba ticho na zem padá,
životný pulz bije zas a zas.
V práci i smiechu nádej hľadá,
láska, v slnku ukrytá v nás.
Niekedy je deň ťažký a dlhý,
skôr, ako sa za hory stratí.
Nebo zráta všetky naše dlhy
a slnko ich do večera splatí.
Jas z neba ticho na zem padá,
deň pomaly skláňa svoju hlavu.
V práci i smiechu nádej hľadá,
sľub nového rána, zaleje rannú kávu.
Slnko sa skryje do lesa,
však jeho teplo, silu dáva.
V spomienkach naň, duša mi plesá
a sila dnešná, zajtra zas vstáva.
Energia, čo v slnku lúče tkala,
v každom čine, v každom slove, v hlase.
Nezáleží na tom, či stúpala, či klesala,
vždy nájdem ju v čase i nečase.
Každý okamžik má v sobě energii, kterou předává...
Slunce nabíjí, srdce hřeje, duše by zpívala... pak jde den - a jeden neví, co ho potká, pořád se něco děje, osud nám život různou nitkou protká - když jemnou, to je duše v bavlnce, když režnou, čekaj nás kotrmelce...
tak nějak jsem si pouvažovala, děkuju, příteli*
29.07.2025 22:56:03 | cappuccinogirl