ZJEVENÍ

Krůčky svižnými se
noha s nohou míjí,
nahé koleno vítr
jak dekou přikrývá,
podpadky z lehka
do dlažby noty bijí.

Jak vlna v moři pluje,
jak se písek sype v duně,
v rytmu not se na plátně
jedno přes druhé sune,
lodičky notují symfonii,
malíř ji loví štětcem.

Ona jsou vrcholem hory,
oči pohladí
na duši, na těle,
všechny jizvy zahladí,
srdce umělcovo tepe
zrychlenou pumpou.

Trochu si přibarvuje,
scénu v pohybu:
nohám dává lesk,
gazelí chůzi do nich vdechl
jedním pádem hvězd,
žena se vzdálila,
a on ji zvěčnil.

Na plátně zůstala jen
stopa její chůze,
Malíř se dívá - ne na ženu,
vidí jen sen,
posledním tahem štětce
zůstal nezapomněn.