TĚŠENÍ
Těšíme se do měkkých postelí,
když nám hlavu dláždí kamení
a těšíme se, až budeme dospělí,
než zjistíme, že jsme dospět nechtěli.
Těšíme se na první sníh,
již za pozdního léta sklonku,
abychom se svezli na saních
a zas těšili se na jarní bzukot brouků.
Těšíme se na slunečné dny,
abychom se nemohli dočkat dešťů.
Těšíme se, až si splníme sny,
a nová předsevzetí až se zhroutí v lednu.
Těšíme se na pláč našich dětí
a až po letech vylétnou nám z hnízda,
abychom zjistili, jak čas rychle letí
a život je jak na divokém koni jízda.
Těšíme se na páteční večery,
od pondělní ranní kávy,
až obědvat budeme v neděli,
až se týdny v koloběhu zblázní.
A možná někdy těšíme se do hrobu,
avšak pouze sporadicky.
V životě totiž musíme mít oporu -
ze života těšit musíme se vždycky...