Z marnosti

 

 

Když dohoří poslední uhlíky

a zchladne i popel

na bramborových slupkách,

 

vrátí se ospalost,

únava vlezlá a věrná,

a tělo připomene tíhu dní.

 

Kdesi v koutku

ještě zadoutná pocit,

že to všechno nezmizí jen tak v prachu.

Že všechna ta směšná snaha

přehlušit ticho

(a nastolit ticho)

 

přinesla okamžik,

který zůstane 

jen nám.

 

A zítra přijde další den,

zázrak

jiná šaráda,

jiná píseň u jiného ohniště 

a my zase uvěříme,

že právě tahle

nás spasí.