Error: 0022025

Cihlu k cihle, malty trochu,
osud svůj teď pečetím,
za zdmi zavřen jako v lochu,
zamknu, klíč pak zahodím.

Kámen, beton, vrstvy další,
pomalu si přikládám,
prý jsou lidé za zdmi plaší...
možná...co už nadělám.

Když jsem občas proti světu
nebo svět snad proti mně?
V právu...a možná se pletu,
za zdmi je vždy komfortně.