Tragédie transsexuála

La vie ou la mort?
Pekelné pohledy
Zbytečný rozhovor.

Žádné náhledy
Však stejně vše se týká styku
Jsem zvrhlýk předhozen pro politiku

Šat okol mých prsů
Drtíc mé ubohé žebra
Prý že to dělám pro okrasu
Že la mode do hlavy mi to vrhla

Staré jméno, které jsoucnu nesedí
Se ozývá chodbami státními úřady
Školou, ústy blízkými
Prý že jsme všichni zlí neřádi

Má matka zavrhla své dítě
Prý že nemá třetího syna
Ale matinko, drahá, však to není má vina!

Prý že jsme celou generací procitlou
Prý že fantasie to jest, že kráčím tmou
Ale však když v minulém čase pominu písmenko A
Tak náhle jen vztek, tvář zrudlá

Různé názory na mě, však ani jeden neví
Jakej člověk v jeho ústech se jeví

Nejsem jeden, jsem generalizován
Nejsem pravý, jsem idealizován

Jakejsi kompas, nesměřuje k bytosti mojí
Ale co já nadělám? Každý za svým si stojí
Lidé hodují nad moji upadlou ctí
A já nemůžu strávit trojúhelník ve tvaru oblým
I má matka se modlí
Prý nechť se obrátím k Bohu
Ale já nemohu
Však prý jsem jen výsledek novot
A tak jen v pláči a krvi já Boha tážu se
Smrt, a nebo život?