VE SVITU MĚSÍCE

Koupe se dívka v rybníce
na znak plave, ve svitu měsíce,
bílá kůže s tmavým klínem
nádherným je těla stínem.

Bílá záda, bílé hýždě,
na hladině jako v hnízdě
plynou vlasy její vraní,
k pohlazení mokrou dlaní.

Na břeh sedá bílá paní,
šíje ladná, oči laní
ňadra pevná, vyhrocená
vodou stále orosená.

Jemné dlaně na ramenou,
levou rukou nataženou
v klíně, druhou na ňadrech,
ve vraních vlasech teplý dech.

Teplo mužné z paží, ze rtů,
kapky ze všech milimetrů
vnadného nahého těla,
jeho ústy se setřela.

Zpěv ptáků ve větvich, křovinách,
s večerem utichá, jako v hlubinách
duší dvou spřízněných mladých těl,
vzrušených, když hlas jejich se chvěl.

Měsíc tiše spočinul na obloze,
obě těla v objetí, v poloze
jak dva magnety přitažlivé,
v rouše noci milostně nakažlivé.