V jeho očích vidím mládí,
ne jeho, ale to moje.
Má ruka jeho ruku hladí,
když odnáším ho do pokoje.
Spí, znavený zážitky a hrou:
takové malé a křehké mládí.
Dívám se s velikou pokorou,
a čas můj o překot pádí.
Já bych svý holky v rukou už neunesla, ale v jejich očích vidím pořád - kus sebe a kus velkýho prostoru pro ně samé - moc hezký je ůpozorovat" a být blízko*
Moc krásná báseň, hřejivě na mě dejchla:-)*
13.09.2025 20:43:32 | cappuccinogirl
Počkej si na vnuky, nebo vnučky a pak je uneseš. :-))
13.09.2025 20:48:37 | Kan
...a když počkám ještě dýl a budou to fortelný klucí - tak třeba budou oni nosit mně:-)))*
13.09.2025 20:53:40 | cappuccinogirl
No, na té poslední cestě snad. :-))
13.09.2025 21:47:34 | Kan
Tak to couvám, radši budu chodit co nejdýl po svejch...
Já naivně myslela do kopce nebo tak, že pomůžou starejm kostem...
já už si s tím myšlením dám dnes radši pokoj:-))*
13.09.2025 21:49:50 | cappuccinogirl