Textura plane nadějí,
za zloby, jež se nedějí,
když poslouchám, jak
lidem věci chodí,
pomalu zjišťuji, že
za nohu mě vodí,
že nakonec i
více bývá málo,
takže si jen domýšlím, co
všechno se tu stalo.
Smuten, však krásou všeho
lidu obtěžkán,
na to, co kdo může zažít,
musí každý přijít sám.