Jsme lidé s duší bez duše a bereme si
co nám patří
Ale svoboda je iluze
A nejspíš se večer nic nestane
Večer až umřem
U zapnuté televize
S otevřeným oknem
Kdy s podivným klidem čas ubíhá zároveň pomalu
i nejrychleji
Jsme pozorovatelé vlastního konce
Ti z nás kteří se dívají
Jak padají z nebe otazníky
A jak lidé narážejí čelem do zdí
Do aut a do tramvají