Když voda mluví

Když voda mluví (reflexní báseň)

Mé srdce se ptá řeky:

Kam teče, kdy má pocit, že nikam nepatří,

kam chodí spát?

A jak mi můžeš pomoci, když tak bolí mé srdce?

Jsem řeka, jsem voda,

jsem živel, jsem dar a naděje.

Spím všude a nikde,

v každé kapce vody vstékám do pramenů a do studně.

Jsem živá voda,

co probouzí život,

a pomáhám tobě s bolavým srdcem.

Dávám sílu přemoci vše, co bolí,

hasím vše, co hoří.

Jsem z matky Země,

patřím tobě i všem,

jsem život – tak přestaň naříkat

a pluj do krásného dne.