Sněženky v houslích

Jsem poloprázdná
jak sklenice na stole,
co naplnit žádá...
Nastavuješ záda.
a já...
Nechci být ta žena,
co v tvém stínu se jen hledá
tobě jsem odevzdána...
Tak zkus....

Mezeru doplnit ....
Nechci tě vinit,
chci probudit...
Né tě změnit...
Jsem sněženka,
co i v chladu najde...

Místo,
kde může rozkvést,
a něha zlomí mráz.

Buď mému světu nakloněn,
nech mě být víc, než -tvůj denní sen.
Víš....
Housle možná křehké jsou,
ale já věřím,
že i jejich tón uneseš

,,když chceš."

Říkáš, že smyčec mužům nepatří,
bojíš se strun,
že při tvé síle mohou prasknout
a odhalit?
Nebo těch tónů
, co k srdci proniknou?
Jen se dotknout…...
Tak jak já tobě dávám něhu,
tvá sněženka ve sněhu ...

Jsi možná v módu přežití,
skrýváš své nitro,
bojíš se cítit...
Ale já jsem tu —
chci víc než jen „klid“,
chci víc než jen slyšet,
chci tě žít.

Otevři noty a zkus je rozpoznat,
kdy stačí slova „lásko, miluji tě“ monotónně hrát,
a kdy je třeba nitro otevřít,
mým pravým jménem mě oslovit,
a naladit na doteky, tóny opravdivosti.

Buď víc mému světu nakloněn,
nech mě být víc než tvůj denní sen.
Housle možná křehké jsou,
ale já věřím,
že uneseš můj tón.