a bylo jitro
a bylo jitro
Síla, co nespoutáš slovy, mocné pohyby
tušené dotkni se dotkni, co kdyby?
nevidíš, když prostupuje
světlem
temnotou
tiché v tónech slyšitelné v dechu
vlákna věky skrytá na pozadí
v úsměvu Prvního stále stejná píseň o živosti
je jen jeden duch, maso a kosti! vždyť víš...
A Bůh stvořil člověka.
Jako muže a ženu ho stvořil.
Barnaby Hall
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk25.09.2025 14:13:45 vrbák
J.E. Frič říkal: "Do třiceti let tvář člověka formuje Bůh a pak člověk sám svými činy a bytím." Ty texty jsou nádherný a hluboký...
26.09.2025 16:21:23 Sonador
já si ti tady tak hloubám dnes (to na podzimu miluju, je člověku tak snadno a milo v sobě a hloubky jdou snáz) a došlo mi, že to dospívání trvá, a pak, někde mezi čtyřicítkou a padesátkou člověk začne nějak víc vnímat ty duše, než těla (mé staré já protestuje, prý - vnímalo jsem je vždy:D) a takovým hlubším způsobem, protože to propojení těla s duší je plnější a mnohé jde skutečně až z kostí... když je smrt integrována i tělem...
...mňo, konec filozofického okénka:) děkuju moc!*
26.09.2025 16:33:04 vrbák
To podepíšu:)
Moje staré já se taky brání, ale deset let zpátky jsem to měl hodně posunuté jen do tělesných rovin :D
Jsem rád za svůj věk, nechci mít znovu dvacet pět třeba, proboha, vážně ne. Navíc teď mě už nerozhodí kdejaký pablb, znám svou cenu a nemám potřebu cokoli "lidem" vysvětlovat.
A když se propojí vnímání duše s tělem dohromady a oboje to soulladí... To je teda něco, to považuju za zázrak. Co považuju, žiju ho :)
