Děvčátka
vkládají do tomboly
žihadla osudu
průčelí stehen
v oblém smyku
třesk opylené touhy
s vezírkem, váhavě,
vstupuje do řeky
v úchopu je vše
z katovy zručnosti.
Velmi vznešená slova, při kterých se najednou sám začíná ostřit můj lehce otupělý meč... :)
24.10.2025 13:46:12 | Koala
Je v tom dusot kopyt
i pláč ztraceného dětství.
Je mi to blízké.
Život není laní.
Jen světec obstojí,
duše,,rozsypaný písek
a nářek v bezejmenné dlani.
Kolik lidí zvedla poezie,
když násilí je provázelo mezi řečí.
Ta řinčení ztvárnila
jako výpověď nevinné oběti.
Do zrcadla se člověk dívá
a ztrácí i proč.
Být žena je krupobití,
i když z dětství
neseme si strnulost.
Co je největší hřích?
Přestat mluvit,
aby byl strnulý smích.
Vida,post královny i dítěte,
se musí obhájit.
30.09.2025 15:02:44 | mkinka
z katovy zručnosti
30.09.2025 14:53:49 | Philogyny1
Milá Philogyny, úplně nevím, co je smyslem tvého vzkazu, ale moc mě potěšilo, že jsi ke mně zavítala. Mám rád tvé texty a duch tvých poznámek. Tak děkuju a ať se daří.
08.11.2025 06:25:16 | Matahaja
Kontroverzní text, ne zvrácený, alegorie mnohých osudů. Chápu tvůj odstup, sám jsem přemítal, zda to uveřejnit. Zdravím.
30.09.2025 14:25:43 | Matahaja
Tak to jsou osudy, vypointované do hrůzných konců. Napsal si to bez okolků a kudrlinek. To jen umocnilo verše! Kvůli tématu mám k tvé práci zdrženlivost. Ale neodpustím si, že ta prvá strofa je geniální. *
30.09.2025 11:59:10 | šerý