Těžší

Když usínaly lípy,
pouštěla jsem smutek
po potoce.
Smutek a strach.

Smutek
a strach.

Vážky je chytaly do křídel.

Třpytily se cizí tíhou.
Touhou.
Nesly je níž,
tam, kde se voda láme o kámen.

Myslela jsem, že zmizí,
ten smutek,
ten strach.
Myslela jsem, že navždy
odteče.

Když budily se lípy,

byl zpět.
Smutek
i strach.

Smutek a strach
obrostlý mechem,
nasáklý
ztěžklý

neodpuštěním.

Těžší
než já.

Těžší

než dech.