klepání

podzimní den vonící po zkvašeném víně 

v myslí mé opilé myšlenkami točíš se

jako korálky na růženci staré žebračky

na křídlech mladí vznesla jsi se až k příbytku smrti

nepožaduji tvé navrácení plné hořkých slz

já sám zaklepu na bránu věcných muk

a má šarlatová slova krví zbrocená darují ti život