Na kolejích u českého Brodu
zemřelo dítě.
Četla jsem
a rozbrečela jsem se.
Tak blízko
a lítost velká.
Podělila jsem se
a bolest se rozdělila.
Ahoj mkinko, Tvá báseň, byť je smutná tím, co se stalo, je krásná ve své prostotě a upřímnosti. Zachytila jsi něco velmi lidského, jak nás dokáže zasáhnout cizí neštěstí. Jak se dokážeme vcítit do bolesti jiného člověka. Tomu se říká empatie. A navíc, sdílení bolestí může být léčivé. Z toxického komentáře, který zpochybňuje upřímnost básnířky, si nic nedělej. Mně je zase odporné, když někdo dehonestuje sdílení umění a emocí, kdo osobně útočí, místo konstruktivní kritiky.
"Podělila jsem se a bolest se rozdělila." - to je nádherný a pravdivý verš. Když sdílíme své pocity, nesbíráme soucit, ale naopak rozdáváme lidskost. Tvá báseň není vydírání. Je to svědectví o tom, že nejsi lhostejná k utrpení druhých. A to je vzácné a cenné.
Skutečná poezie vzniká z upřímnosti a ne z kalkulace. A tvá báseň je upřímná až do morku kostí.
Tento svět potřebuje daleko více empatie, než ho má.
24.10.2025 22:19:39 | malé srdce - Z.V.
Děkuji.
To je český Brod a na tom nádraží často vystupuji.
Často mi tam končí vlaky a přestupují pak do Porican.
Úsek je mi hodně blízký.
V minulostí jsem tam k pomníčku vedla děti a prosila je, ať si raději nechají vlak ujet, že vše počká a život je na prvním místě.
Navíc znám tetu,co má za manžela strojvedoucího vlaku a ten často mlčel a vím,jak řídit je náročné.
Sama jsem viděla z nástupiště,jak někdo utíká před vlakem a bylo mi z toho špatně.
Jsou podchody a lidé by je měli používat.Casto se tak bohužel nestává
25.10.2025 01:38:42 | mkinka
Plně souhlasím s tímto komentářem. Též to vnímám to, že v básních Mkinky je upřímnost.
24.10.2025 22:27:34 | Radost
Ubohé vydírání čtenářů svým textem. Víš co, brečí nás potajmu plno. Sami pro sebe. Jenom ty to dáváš ven a sbíráš soucit. Je mi to někdy až odporné. Promiň mi to.
23.10.2025 21:31:19 | Philogyny1