Anotace: Věnováno kamarádovi a partnerovi, který mě učí jak bojovat v životě přes svou smrtelnou nemoc
Miloš – Miloslav
Jméno Tvé je záhadné,
nejsi Slávek, ale Miloš.
Pomohl jsi a stále pomáháš,
vím, jak je vše únavné a mnohdy bolí,
a nejraději bys všechny přetáhl holí.
Pomáhání je mým i Tvým motivem,
nikdo nemůže nic říct,
když si připijeme na zdraví nealko pivem.
Zdraví – to je, co nás spojuje,
a jeho význam je pro nás skutečný.
Někdy chci být malíř,
co jen maluje svět,
který si přejeme a je neskutečný.
Tvá práce zedníka a stolaře je obdivuhodná,
krásně voní,
i když večer jistě bolí.
Jsi jeden z mála a posledních,
co zná smysl našich předků,
a ten já uctívám.
A proto – díky, Miloši,
za vše, co děláš tiše, bez řečí,
za každou chvíli, kdy pomáháš,
a kdy svět kolem kvete díky Tobě.
Jsi partner, o kterém každá žena sní,
a přesto si musí uvědomit, že Ty si zasloužíš její pochvalu a lásku.
Ty však ukazuješ, že péče a pozornost mají smysl,
a daruješ kus sebe, pokud uznáš, že si to zaslouží.
Láska není jen akt –
je to mnohem víc.
Milovat znamená hloubku,
a někdy ani nemusíš nic říct.