Tylovo náměstí

Ty staré verše z adventního času
padají listem pro okrasu.
Těkavě jsem myslela na trhy.
To přeci k Vánocům patří.

Hraju na struny,
co se ve vlasech třpytí.
Nebarvené zlato.


Miniatura fotografie
zachycuje cíp zeleně.

Co jsem?
Jen slovo na stěně
a metafora,
co rezonuje
podél ulice
a každý ví,
že úsměv rozzáří.

Kalendář je tu pro všechny
a zpívá koledy.